Kolonoskopie, respektive koloskopie je vyšetřovací metoda sloužící k diagnostice a částečně i léčbě problémů v oblasti tlustého střeva a konečníku. V jednoduchosti jde o postup, kdy je pacientovi do tlustého střeva přes řitní otvor vsunuta tenká ohebná trubice – kolonoskop, s jejíž pomocí si může doktor prohlédnout přímo vnitřek trávicího traktu. Zákrok je díky podaným tlumicím lékům bezbolestný a vyšetřovaná osoba pociťuje zpravidla jen nepříjemné pocity v rámci vyšetřované oblasti. Vše trvá maximálně jednu hodinu, ale většinou je po všem za několikanásobně kratší dobu. Ke kolonoskopii se přistupuje prakticky výhradně v případech, kdy existuje podezření na nějaké onemocnění, nebo problém v oblasti tlustého střeva a konečníku, kdy prvním signálem bývá poměrně často krvácení z konečníku, potažmo krev ve stolici.
Nezbytná příprava
Vzhledem k tomu, že je při této vyšetřovací metodě naprosto nezbytné, aby bylo vše dobře vidět, musí být střevo naprosto čisté a prosté jakýchkoliv zbytků jídla. Z tohoto důvodu předchází samotné kolonoskopii několikadenní příprava pacienta, během které dojde k potřebné očistě. Za předpokladu, že by očista nebyla provedena, nebo byla provedena nedostatečným způsobem, bylo by vyšetření obtížné a dost možná i neproveditelné. V takovém případě by se muselo vše provést znova.
Přehled kroků přípravy
- Zhruba 5 až 3 dny před vyšetřením přechází pacient na dietní stravu s minimálním podílem nestravitelné složky. Vhodné je bílé pečivo, jogurty, bramborová kaše, ryby, piškoty či drůbež. Někdy se přistupuje též k čistě kašovité stravě. Nevhodnými potravinami jsou vepřové a hovězí maso, ovoce a zelenina, luštěniny a obilniny, celozrnné pečivo a ořechy a semínka všeho druhu. Den před vyšetřením je pak strava vysazena zcela a pijí se jen čiré tekutiny (voda, čaj, minerálka).
- Za předpokladu, že pacient bere nějaké léky na ředění krve nebo přípravky s obsahem železa, pak je nutné tyto vysadit přinejmenším 5 dní před vyšetřením. V prvním případě je tomu z toho důvodu, že se často během kolonoskopie provádí drobné zákroky a není žádoucí, aby měla vzniknuvší rána zvýšenou tendenci krvácet. V druhém případě jde pak o to, že železo obarvuje stolici a střevní stěny načerno, takže není možné případný problém identifikovat.
- V předvečer dne před kolonoskopií je nutné začít užívat lékařem určené projímadlo v příslušném množství.
- Před samotným zákrokem je pacientovi podán uklidňující lék a lokální anestetikum, které eliminují bolest a nepříjemné pocity.
Průběh
Samotnému vyšetření předchází v drtivé většině případů nitrožilní aplikace analgetik a sedativ, takže jen minimální počet pacientů pociťuje během kolonoskopie výraznější nepříjemné pocity, případně bolesti. Platí přitom, že se tyto nepříjemné pocity týkají hlavně osob, které trápí srůsty v dutině břišní způsobené buď nějakou léčbou, nebo nějakým onemocněním v této oblasti z minulosti. Za jistých specifických okolností se může zákrok provádět také v celkové anestezii, či naopak při plném vědomí bez podání jakýchkoliv uklidňujících medikamentů.
Zákrok se provádí v leže na boku, ale často je nutné, aby se pacient během něj pootočil, či dokonce přetočil na druhý bok. Před zasunutím kolonoskopu lékař nejprve prohmatá oblast řitního svěrače. Poté zasune kolonoskop přes řitní svěrač a konečník až na úplný začátek tlustého střeva ke konci střeva tenkého. Následně začne přístroj pomalu vytahovat přičemž důkladně prohlíží každou část tlustého střeva, aby diagnostikoval případné abnormality. V případě, že na něco narazí, může odebrat vzorek tkáně pro následný rozbor a také provést některé menší terapeutické zákroky. Informace o svém stavu dostane pacient prakticky ihned po skončení kolonoskopie. Pokud je nutné provést histologické vyšetření z odebrané tkáně, potom jsou jeho výsledky známy za několik dní.
Co následuje bezprostředně po zákroku
Vzhledem k tomu, že jsou pacientovi podávána sedativa, není možné, aby ihned po zákroku odešel domů. Je nutné, aby setrval pár hodin na lůžku v pokoji v nemocnici, dokud se alespoň nejsilnější efekt medikamentů nevytratí. Ani poté však není zcela vhodné, aby vyrazil domů zcela bezprizorně. Pro jistotu se doporučuje, aby měl vlastní doprovod. Nejlépe takový, který zajistí, že pacient nebude absolvovat větší vzdálenosti pěšky po svých. V den zákroku, a to ani při subjektivním pocitu, že všechny účinky sedativ pominuli, nesmí pacient vykonávat žádné činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, což se týká především řízení motorových vozidel a obsluhy strojů. Nějakou dobu v den vyšetření může ještě pacient pociťovat nadýmání a případně i křeče, ale jedná se jen o dočasný a obvyklý jev. Většinou je možné po návratu domů normálně jíst, ale pokud dojde k provádění nějakého léčebného zákroku, je pacientovi lékařem naordinována dietní strava a klidnější pohybový režim, o jejichž konkrétních parametrech bude informovat přímo ošetřující lékař.
Možné komplikace kolonoskopie
Kolonoskopie je bezpečná a bezproblémová diagnostická i léčebná metoda. Komplikace se objevují víceméně zřídkakdy, což platí speciálně pro čistě diagnostické výkony. Nějaký druh obtíží se objeví u maximálně 0,5 % vyšetřovaných osob. Nejčastěji se lze setkat s krvácením v místě, kde došlo k odstranění polypu. To se však ve většině případů vyřeší přímo během samotného zákroku a jen občas je nutné koloskopii kvůli zastavení krvácení opakovat. Téměř ojedinělé je pak protržení střevní stěny. Pravděpodobnost je menší než 1:1000. Na druhou stranu je potřeba v takové situaci přistoupit k chirurgickému zákroku. Vzácné jsou pak případy, kdy dojde k roztržení sleziny, dehydrataci pacienta, poškození ledvin podanými medikamenty, anesteziologickým komplikacím nebo infarktu srdce.
Virtuální kolonoskopie
Takzvaná virtuální kolonoskopie je alternativní vyšetřovací metodou ke kolonoskopii klasické, oproti které má jisté výhody, ale také nevýhody. Je založena na získání rentgenových snímků tlustého střeva pomocí CT (zkratka anglického Computer Topography), které jsou následně složeny do podoby virtuálního obrazu. Při vyšetření je přes řitní svěrač do konečníku zavedena hadička, skrze kterou je do střev vháněn vzduch. To umožní vytvořit přehledné CT snímky tlustého střeva a ty následně přes počítač rekonstruovat do jednotné celistvé formy. Pakliže je tato metoda provedena správně, může být velmi přínosná, neboť je s její pomocí možné najít i takové polypy, které se nachází za záhyby střev a nejsou tudíž někdy během standardní kolonoskopie nalezeny. Má ale také řadu nevýhod a nedostatků, díky kterým klasickou kolonoskopii nenahradila, a to především u pacientů se zvýšeným rizikem možného výskytu polypů a vzniku rakoviny tlustého střeva. Přistupuje se k ní tedy hlavně u nerizikových pacientů, u kterých není možné, či vhodné absolvovat běžnou formu.
Nevýhody virtuální kolonoskopie:
- Osoba, která ji podstupuje je vystavena rentgenovému záření a tedy radiaci.
- Při případném nálezu polypu získáváme jen informaci o jeho existenci, což fakticky nepředstavuje žádné řešení. Nakonec je tedy nutné stejně provést kolonoskopii klasickou, během které k odstranění polypu dojde.
- Je téměř nemožné detekovat s ní ploché nad povrch střeva nevyčnívající předrakovinné léze a rakovinou zasažené části.
- Velmi obtížně se s ní odhalují menší polypy.
- Nelze na základě ní určit, zda má být nalezená léze ponechána bez zákroku, dále vyšetřena přes odebraný vzorek tkáně nebo ihned odstraněna.
Co je kolonoskop
Kolonoskop je přístroj s jehož pomocí je prováděna kolonoskopie. První generace přístrojů používaná v třetí třetině minulého století využívala vláknovou optiku postavenou na principu totální reflexe. Část určenou k zasunutí do tlustého střeva tvořila jakási hadice (dlouhá přibližně jeden metr a tlustá asi jako propisovací pero), ve které se nacházel svazek vláken (část z nich sloužila k přenosu obrazu a část k osvětlení střeva zevnitř) a pracovní kanál. Venkovní část tvořil okulár sloužící ke složení obrazu a obslužný mechanizmus, s nímž bylo možné pohybovat koncem kolonoskopu uvnitř střeva. Postupem času byly tyto přístroje zdokonaleny a zhruba od přelomu tisíciletí jsou používány takzvané videokolonoskopy, které mají na svém konci CCD senzor převádějící optický signál na elektrický a digitálně zpracovávaný. Součást kolonoskopu dnes mohou tvořit další části příslušenství jako je třeba zařízení k odběru tkáně, oplachová jednotka, odsávačka a vlastně vše, co je nezbytné k provedení diagnostiky i menších zákroků v tlustém střevě.