Proktologie je lékařský obor, který se zabývá onemocněními, poruchami funkčnosti, zraněními a dalšími problémy spojenými s konečníkem. Lékař specializující se na tuto oblast medicíny se nazývá proktolog. Pojmenování pochází z řečtiny a jedná se o složeninu slov „proktos“, neboli řiť a „logía“, neboli věda. Z proktologie pak vychází, respektive se s ní svým zaměřením kryje, kolorektální chirurgie. Jedná se chirurgický obor specializující se na zákroky v oblastech řitního otvoru, konečníku a tlustého střeva.
Oblasti zájmu proktologie
- Hemeroidy – otoky, záněty a varixy žil v oblasti řitního otvoru a konečníku
- Píštěle (fistuly) – abnormální průchodné kanálky mezi dutinou konečníku a povrchem kůže
- Řitní trhliny (anální fisury) – poranění sliznice rekta
- Výhřezy konečníku (prolapsy a procidence) – částečné, nebo kompletní vyhřeznutí konečníku řitním otvorem napovrch
- Vrozené vady rekta
- Problémy s fekální inkontinencí
- Rakovina tlustého střeva (kolorektální karcinom)
- Anální rakovina (rakovina řitního kanálu)
- Závažné a chronické problémy s vyprazdňováním
- Řešení problémů s poraněním rekta
- Odstraňování objektů uvízlých v rektu
- Další související onemocnění a poruchy funkčnosti, které spadají do kompetencí proktologie
Anoskopie a rektoskopie
Anoskopie a rektoskopie jsou dvě nejdůležitější vyšetřovací metody, které proktologie využívá a s nimiž se pacienti v ordinacích nejčastěji setkávají. Před jejich provedením je od pacienta vyžadována jistá příprava (není to však vždy pravidlem), neboť je nutné, aby byla vyšetřovaná oblast řádně vyprázdněna. Postupy příprav se mohou lehce lišit v závislosti na uvážení proktologa, ale v zásadě jsou shodné. V obou případech probíhá vše poměrně rychle, bezbolestně a komplikace se vyskytují jen zřídkakdy. Jediným negativem pro pacienta jsou jisté nepříjemné pocity, které ovšem nejsou nijak výrazné a navíc jsou u těchto tělesných partií zcela očekávatelné.
Anoskopie
S její pomocí je vyšetřován anální kanál. Pacient večer dne před zákrokem už nejí (to platí až do zákroku) a zavede si do konečníku celkem dva glycerinové čípky. Jejich účinek se dostaví zpravidla do půl hodiny. Jinými slovy, pacient se dojde vyprázdnit. To samé zopakuje ještě ráno.
Poznámka: V některých případech lékař vyhodnotí, že podávání čípků není nutné a pro vyšetření mu postačí přirozené vyprázdnění, jindy naopak provede klystýr.
Než dojde na anoskopii, provede proktolog manuální vyšetření per rektum prstem, čímž vyhodnotí možný výskyt problému v rámci daného místa. Poté je již do řitního otvoru zaveden anoskop (dlouhý cca 5 cm) potřený lubrikantem s obsahem lokálního anestetika (pro znecitlivění). Vše trvá maximálně 5 minut a většinou se jedná o bezbolestnou záležitost. S pomocí anoskopie se odhalují především hemeroidy, fisury, polypy a podobně.
Rektoskopie
Využívá se k vyšetření celého konečníku (anální kanál + ampule + rektosigmoideální přechod), byť pro vyšetření análního kanálu je vhodnější zmiňovaná anoskopie. Před vyšetřením musí pacient podstoupit očistnou kůru konečníků pomocí glycerinových čípků, klystýru nebo klyzmatu.
Celý průběh je téměř totožný s vyšetřením pomocí anoskopu. Zásadní rozdíl spočívá v délce použitého nástroje, kterým je v tomto případě rektoskop (do 20 cm). Během rektoskopie se navíc přistupuje k takzvané insuflaci (nafouknutí), která má za následek poměrně silné pocity tlaku v rektu a též u pacienta vzbuzuje dojem, že se potřebuje vyprázdnit. Jde však jen o dočasné pocity, které prakticky ihned po dokončení zákroku odezní. Doba trvání se počítá v řádech minut.